Co kdyby jste se sami na sebe koukali při uvažování? Co by jste viděli? Kam by jste koukali? Jak by jste mluvili, dýchali, co by jste vyjadřovali řečí těla?

Reprezentační systém se projevuje nejen ve slovech – predikátech, ale i v :

• pohybech očí
• tónu a tempu hlasu
• dýchání
• řeči těla a gestech

Jednotlivé reprezentační systémy, jsou charakterizovány:

VIZUÁLNÍ

Človek kouká, jak se říká do blba, či jeho oči míří nahoru, jako by na nebi něco hledal.

Rychlé tempo řeči a přiměřená hlasitost hlasu.

Plytké dýchání, vycházející z horní části hrudi.

Napnuté svaly v těle, často prodloužený krk.

AUDITIVNÍ
Člověk zírá v rovině očí.

Melodický hlas, nějčasteji mluvení v rytmu.

Dýchán ze střední části hrudníku.

Často rytmické pohyby těla, hlava může být nakolněna v tzv. telefoní poloze.

KINESTETICKÝ

Pohled směřuje dolů, často mírně vpravo.

Nízký a hlubší hlas, časté pauzy v mluvení.

Hluboké dýchání z oblasti žaludku.

Uvolněná řeč těla, zahnutá ramena.

a co jako?

V předchozím příspěvku byl popsán jeden zážitek třemi různámi způsoby, pojďme se na ně podívat podrobněji a podívat se, jaké predikáty postavy užívají.

Váš kamarád, co má tak rád Johna Lenona, si třeba při vzpomínce na víkend vybaví zelený raft, na kterém jste sjížděli řeku či úžasnou plastovou vež, umístěnou uprostřed dřevěného stolu, kterou jste postavili ze špinavých kelímku od piva, kterými jste se osvěžovali po cestě.

Užité predikáty jsou zvýrazněny kurzívou a u v popisu jednoznačně převládá vizuální reprezentační systém.

Další vizuální predikáty jsou slova vyjadřující:

• Barvy (černá, bílá, atd.)
• Počet rozměrů (dvourozměrné, apod.)
• Umístění (vlevo, nahoře, apod.)
• Jas (světlé, apod.)
• Pohyb (mím směrem, apod.)
• Rychlost (pomalu, apod.)
• Počet (třikrát, apod.)
• Velikost

U blonďaté postavy převládá kinestetický reprezentační systém, prediáty jsou opět kurzívou.

“Do lepkavého a nevábně voňavého gumového obleku jsme se musela navléct” si vzpomene Vaše blonďatá kamarádka, co ji to vždy sluší, jako by se  vrátila z módního mola a vzápětí ji napadne další vzpomínka asociovaná s výletem na vodě. “Voda byla pořádně studená, už od pátku jsem se těšila do velké teplé vany s bublinkami. “

Další predikáty spojované s kinestetickým reprezentačním systémem jsou slova popisující:

• Intenzitu
• Tlak (tvrdý ,apod.)
• Rozsah (velká, apod.)
• Povrch (hladký, apod.)
• Váha (lehký, apod.)
• Teplota (vroucí, apod.)
• Tvar (šišatý, apod.)

A nakonec auditivní reprezentační systém a predikáty užité v popisu zvýrazněny kurzívou.

A vy si třeba vybavíte, trampův zpěv ne moc slušných písní za doprovodu rozladěné kytary či šelestění listí na stromech při večerní bouřce.

Další predikáty spojované s auditivním reprezentačním systémem jsou slova popisující:

• Počet kanálu (mono, apod.)
• Hlasitost (potichu, apod.)
• Tón (ostrý, apod.)
• Tempo zvuku (rychle, apod.)

Od teď víte, co jsou to predikáty a při čtění beletrie či diskusi se můžete zaměřit, jaké predikáty autor užívá.

„Teď po létech mi ale vždycky ze všeho nejdřív přijde na mysl právě ta pláň. Vůně trávy, skoro neznatelný studený vánek, panoráma hor a štěkot psa, to jsou věci, které mi vyplují z paměti jako první; a tak živě, že mám pocit, že by stačilo natáhnout ruku a sáhnu si na to všechno prstem. Jen lidi v té krajině není vidět. Žádní tam nejsou. Ani Naoko, ani já.
V duchu se ptám, kam jsme se poděli a proč. Co se mi tenkrát zdálo být tak důležité, ona a já a můj svět, to všechno se někam vytratilo. Ani si už nedovedu rychle vybavit Naočin obličej. Jediné, co mi zbylo, je krajina bez lidí.“

Haruki Murakami: Norské dřevo, překlad Tomáš Jurkovič, Odeon, 2002

V tomto krátkém úryvku Murakami malebně popisuje vzpomínky hlavního hrdiny jeho románu. Přemýšleli jste někdy na tím, že vzpomínáme a uvažujeme každý jinak?

Někdo vzpomínky vidí, vybavují se mu obrazy zažitých scén,  pozoruje scénu ze svého pohledu či z ptačí perspektivy, převládá u něj vizuální reprezentační systém.

Další člověk zase vzpomínky slyší, vybavuje si hlasy, tóny, rytmy, u něj je převažuje auditivní reprezentační systém.

A nakonec tady máme kinestestický reprezentační systém, kdy vzpomínky znovu prožíváme skrz pocity a hmatové vnímání, jako je teplota, vlhkost, tvar, apod.

Představte si, že jedete s přátely na víkend sjíždět divokou řeku. Myslíte, že ve Vás vodní dobrodružství zanechá stejné vzpomínky? Dle výšše uvedeného konceptu určitě ne.

Váš kamarád, co má tak rád Johna Lenona, si třeba při vzpomínce na víkend vybaví zelený raft, na kterém jste sjížděli řeku či úžasnou plastovou vež, umístěnou uprostřed dřevěného stolu, kterou jste postavili ze špinavých kelímku od piva, kterými jste se osvěžovali po cestě.

„Do lepkavého a nevábně voňavého gumového obleku jsem se musela navléct“ si vzpomene Vaše blonďatá kamarádka, co ji to vždy sluší, jako by se  vrátila z módního mola a vzápětí ji napadne další vzpomínka asociovaná s výletem na vodě. „Voda byla pořádně studená, už od pátku jsem se těšila do velké teplé vany s bublinkami. „

A vy si třeba vybavíte, trampův zpěv ne moc slušných písní za doprovodu rozladěné kytary či šelestění listí na stromech při večerní bouřce.

Zažije-li více lidí společně  stejný zážitek, každý na něj vzpomíná uplně jinak, přestože je tento zážitek identický.

Jak můžeme výše uvedené využít v běžném životě?

Na začátek bude naprosto stačit, všímat si jakým způsobem se lidé ve Vašem okolí vyjadřují. Jaké slovní spojení vzhledem ke svému  reprezentační systému užívají (predikáty).

A o predikátech si něco povíme příšte …

Víš čím to je?

Tím že se s tím moc sereš, moc nad tím fáráš, dumáš, snažís se o dokonalost.

Kurva, neser se s tím, napiš pár pěkných článků a pak špekuluj a kuť nějaké ty vychytávky.